HAKKORYU REIGI

V Japonsku se říká, že bojové umění začíná a končí pozdravem (zdvořilostí). Dodržování HAKKORYU REIGI je prvním krokem na cestě k mistrovství těla i ducha, neboť jen ukázněná mysl dokáže neobyčejným způsobem vybudit tělo k neobvyklým výkonům a ukázněné (vycvičené) tělo zpětně umožňuje rozvíjet mysl, která dále rozvíjí schopnosti těla. Tak jako je IN a YO (jin a jang), je i mysl a tělo, jedno bez druhého být nemůže, v tom spočívá dokonalost a harmonie.

HAKKORYU REIGI je prvním stupněm na cestě k dokonalosti bojového mistrovství i obyčejného lidství, dalším stupněm je fyzické cvičení těla, které zpětně zdokonaluje dobrovolně přijaté HAKKORYU REIGI. Třetímstupněm, který vychází z prvních dvou, je filosofie BUDO, neboť na základě ukázňování mysli i těla za pomoci technik BUDO si člověk sám vytváří svoji vlastní filosofii (pokud praktikuje správně a s otevřeným srdcem, je to vždy filosofie BUDO) a filosofie zpětně rozvíjí bojové techniky a upevňuje etiketu v srdci BUJINa. Nejvyšším stupněm vývoje BUJINa je rozvoj nejvyššího zákona přírody, kterým je esoterika, která dává jak etiketě, tak fyzickému cvičení bojových technik, ale i filosofii BUDO další, zcela nový, dá se říci nekonečný rozměr.

HAKKORYU REIGI takto, jako nejnižší a základní stupeň, má zcela nezastupitelný význam a je zcela na SENSEI, aby v žácích probudil dobrovolné přijetí REIGI, což může učinit mnoha způsoby. Nejpřirozenějším a také nejúčinnějším způsobem je vlastní příklad a demonstrace principů HAKKORYU REIGI a jejich důsledků cestou demonstrací vlastního mistrovství tím nejpravdivějším způsobem, který má ve svém srdci.

Následující řádky pomohou usnadnit orientaci každému BUJINovi v otázkách HAKKORYU REIGI, jak se zcela přirozeně každodenně praktikuje v tradičních japonských DOJO. Tyto řádky nejsou určeny k diskusím, ani nejsou dogmaticky dané, neboť v různých odvětvích BUDO existují různé varianty, důležitý je však princip, a ten je nutno co nejdůsledněji dodržet. Je jen na každém BUJINovi, jak se s HAKKORYU REIGI srovná svým srdcem. Pokud k následujícímu textu BUJIN přistoupí s otevřeností ducha a pravdivostí srdce, nebude mít žádné problémy pochopit tato slova, protože sám pocítí nutnost přečtené vyzkoušet a dodržovat. Proto dál nechť čte ten, kdo sám cítí určitou prázdnotu v části své praxe BUDO. HAKKORYU REIGI není více než REIGI, ale také není méně než REIGI – toto je přístup, který si zasluhuje, proto čtěte dále.

Ke cvičení v DOJO je nutno se dostavit včas. Každý BUJIN si před vstupem do DOJO řádně připraví všechny věci a na vlastní cvičení by měl přijít zcela připraven, bez starostí, zda má nebo nemá věci ke cvičení (oblečení, přezůvky a jiné vybavení). To znamená, že vše má mít řádně připraveno předem.

Při vstupu do DOJO musí být BUJIN již kompletně oblečen do KEIKOGI včetně OBI a je upraven. Též musí mít s sebou všechny potřebné zbraně a pomůcky. GI se obléká na holé tělo, pouze v případě žen je možno si pod kabát GI obléct spodní prádlo. Na těle nesmí mít nic kromě GI, žádné prstýnky, přívěsky, náušnice. Rovněž je nutno mít ostříhané nehty na rukou i na nohou ve vlastním zájmu a zájmu spolucvičících z důvodu možnosti poranění. Taktéž je zcela nemožné při cvičení žvýkat žvýkačku nebo cvičit BUDO pod vlivem alkoholu. Cvičenci „BUJIN“, kteří toto nebudou dodržovat, nebudou připuštěni ke cvičení a budou vykázáni z DOJO. Není myslitelné během cvičení odbíhat mimo DOJO, ani se občerstvovat.

Při vstupu do DOJO a při vstupu na TATAMI je nutno provést pozdrav RITSUREI (poklona ve stoje) duchu místa praxe válečných umění. Poté se přemístí volně do prostoru a provede pozdrav RITSUREI směrem ke KAMIZE (SHINZE) a následně hned provede pozdrav RITSUREI učiteli (POZOR! Pokud je přítomen důležitý host provede pozdrav nejdříve jemu a pak učiteli). Též ze stejných důvodů je nutno RITSUREI provést i při odchodu z DOJO a při odchodu z TATAMI. Na TATAMI je nutno se pohybovat naboso (i bez ponožek – s výjimkou TABI), přičemž přezůvky (ZORI) jsou pečlivě uloženy vedle TATAMI. POZOR! Nikdy ne na straně, kde je SHINZA!

Po vstupu do DOJO na TATAMI a před zahájením vlastní praxe BUDO se BUJIN dle možností sám připravuje na praxi rozcvičením, nebo se soustředí na nadcházející fyzickou a psychickou zátěž (nejvhodněji je v pozici SEIZA). Rozhodně není vhodné rušit klid DOJO jakýmkoli zbytečným hovorem. Vzhledem k tomu, že „bojové umění začíná i končí zdvořilostí“, se cvičení zahajuje společným nástupem a pozdravy všech zúčastněných. Povel k nástupu dává SENSEI, příp. „nejstarší“ SENPAI, pokud není SENSEI přítomen. Na toto znamení se ostatní praktikující seřadí do řady. příp. do více řad (dle počtu cvičenců, s většími nebo menšími rozestupy dle vybavení, které mají praktikující s sebou), vždy od nejstarších žáků k nejmladším (od nejvyšších stupňů - tmavé pásy - k nejnižším - bílé pásy) zprava doleva, s výjimkou SENPAI, kteří jsou vždy první v řadě a pokud mají mistrovský stupeň, tak mohou sedět před ostatními v čele, kolmo na ostatní. Během seřazení na nástupu se svévolně nikdo nepohybuje nebo neruší hovorem. Pokud je nezbytně nutné se během nástupu přemístit, nikdy se nepřebíhá přes střed plochy, ale obchází se po obvodu za zády žáků (NIKDY ne za zády učitele).

Pokud cvičení v DOJO navštíví oficiální návštěva účastnící se praxe cvičení, tak pokud tato má mistrovský stupeň, si nastoupí vedle SENSEI před ostatní praktikující. Pokud tato návštěva nemá mistrovský stupeň, zařadí se mezi ostatní praktikující dle svého stupně nebo dle pokynu SENSEI. Následný pokyn je „SEIZA“ ("sedět vzpřímeně"), který dává SENSEI (někdy může jen pokynout), na základě kterého všichni zúčastnění na praxi pokleknou a posadí se na paty. A to tak, že při SEIZA před KAMIZOU, SENSEI (učitelem), SHIHANEM nebo SOKEM, jde na zem nejdříve pravé koleno, tělo jde po přímce dolů, následuje dokleknutí na levé koleno a pak dosednutí do SEIZA na KOSHI. Pak narovnat špičky a dosednout do SEIZA na paty. Při vstávání se proces zrcadlově opakuje. Je to projev respektu, kdy si pozicí na pravém koleni znesnadňuji tasení meče od levého boku. Pokud však jde do SEIZA během tréninku, i kdyby si třeba bílý pás  sedal před černým, jde dolů jako první koleno levé (je to pro budování si správných bojových návyků). Při SEIZA se palce nohou nekříží přes sebe a kolena jsou mírně od sebe, na šířku obou pěstí. Po zklidnění dá SENPAI povel „MOKUSO“ („zavřete oči“, „meditace“). Po skončení meditace opět SENPAI na pokyn SENSEI dává povel „MOKUSOYAME“ („skončete MOKUSO“) nebo jen „YAME“, na který všichni otevřou oči. Poté se SENSEI otočí v SEIZA čelem ke KAMIZA a všichni společně provedou dvakrát za sebou SHINZENNIREI, následně všichni současně dvakrát tlesknou (tleská se zároveň s učitelem, ne dříve nebo později) a poté se opět provede jedenkrát SHINZENNIREI. Poté se SENSEI otočí zpět k ostatním a všichni provedou OATAGAINIREI, přičemž všichni BUDOKA vysloví „ONEGAISHIMASU“ („zachovejte nám přízeň“). Pokud není v DOJO KAMIZA, provádí se pozdravy stejně, pouze se vynechává SHINZENNIREI. (je možné provést „SHOMENNIREI“). Při pozdravech v SEIZA KAMIZE, SENSEI (učiteli), SHIHANOVI nebo SOKEMU jde na zem první pravá ruka a pak levá. Stejně jako s koleny do SEIZA a také ze stejného důvodu vyjádření respektu. A obráceně během standardního tréninku v rámci žákovských nebo nižších mistrovských stupňů jde první na zem ruka levá. Zpět je pohyb zrcadlový. Po pozdravech SENSEI povstane a dává pokyn  „KIRITSU" ("postavte se") a další pokyn „RITSUREI“ („pozdrav vstoje“). Při pozdravech ve stoje se BUJIN vždy uklání stejně hluboko jako partner, kterému se klaníme. V případě SENSEI, SHIHANA nebo SOKE vždy hlouběji. Vzdálenost při pozdravu REI se snažíme zachovat na 2 délky tatami. Pokud to situace neumožňuje, můžeme tuto vzdálenost zkrátit, ale minimálně na 1 délku tatami.

Po dobu praxe se všichni cvičící (SENSEI, SENPAI, KOHAI) maximálně koncentrují na předváděné cvičení a provádění vlastních technik, nenechávají se ničím vyrušovat, zejména z důvodu možného zranění partnera, zbytečně nehovoří mezi sebou, praktikuje se na povel „HAJIME“ („začátek“), cvičení technik se vždy vykonává s největší ohleduplností vůči ostatním, ale se 100% důsledností, pozorností, koncentrací a nasazením až do povelu „MATE“ („přerušte, počkejte“) nebo „YAME“ („přestaňte“) případně „YAMESOREMADE“ („přestaňte, to stačí“). Pokud cvičící provádí techniku s partnerem, tak před zahájením cvičení se oba současně navzájem pozdraví způsobem RITSUREI. Pokud spolu přestávají cvičit, taktéž na znamení úcty a poděkování se pozdraví RITSUREI. Není nutno zdravit RITSUREI po každé technice a při každém přerušení cvičení, pokud i nadále budou oba partneři cvičit spolu. Nejsou pro to stanovena žádná oficiální pravidla, po zvládnutí a zvnitřnění základu doporučuji se řídit citem. Praktikující z DOJO zbytečně neodcházejí; pokud musí nevyhnutelně odejít nebo něco chtějí SENSEI sdělit, dostaví se k němu, pozdraví RITSUREI, osloví jej slovy „SHITSUREIISSHIMASU“ („promiňte, že vyrušuji“) a počkají až jim SENSEI věnuje pozornost, pokud je zrovna SENSEI nevidí (např. zrovna předvádí techniku). Až mu SENSEI věnuje pozornost, sdělí mu svůj problém, vyřeší společně aktuální problém (nediskutuje však s ním) a poté na závěr se opět pozdraví RITSUREI. Pokud SENSEI promlouvá ke všem nebo něco hromadně vysvětluje, studenti si sednou do SEIZA nebo tureckého sedu. Pokud musí cvičící odejít z DOJO, tak při návratu se opět dostaví k SENSEI a stejným způsobem se u něj ohlásí (SENSEI musí vědět, co zrovna praktikující dělají a kde jsou, nebylo by dobré, kdyby BUJIN např. zkolaboval na toaletě a SENSEI by ani nevěděl, že odešel z DOJO).

Pokud se kdokoli dostaví na praxi do DOJO pozdě, vstoupí s nezbytným RITSUREI do DOJO, posadí se stranou do pozice SEIZA a čeká na pozornost SENSEI (Pozor, pokud si tohoto žáka SENSEI nevšímá, může se stát, že takto stráví žák i celou dobu praxe a že to udělal SENSEI záměrně, např. z výchovných důvodů - může se to stát, zejména v japonských DOJO, v našich končinách mi není znám zatím žádný případ.) Přihodí-li se v průběhu praxe BUJINovi jakékoli zranění nebo nevolnost, dostaví se ihned!!! k SENSEI, KANCHO, příp. k nejstaršímu SENPAI, oznámí mu svůj problém a on rozhodne o řešení. Není-li praktikující kvůli svému problému tohoto schopen, oznámí to nejbližší jiný BUJIN.

Pokud se v průběhu praxe cvičícímu uvolní OBI, GI nebo HAKAMA, cvičící pozdraví RITSUREI partnera, odvrátí se od něj, příp. odejde mimo TATAMI, usedne do SEIZA, co nejrychleji se upraví a pokračuje v praxi - není totiž vhodné, aby BUJIN ukazoval ostatním, jak je neupraven, či jakoukoli jinou svoji slabost.

Ukončení celé praxe ohlašuje povel „YAMESOREMADE“ eventuelně "OWARIGEIKO" ("konec cvičení"). Na toto praktikující nastoupí jako před zahájením cvičení. Následuje SEIZA, MOKUSO, MOKUSOYAME, a pozdravy stejně jako na začátku praxe. Při některých zvláštních cvičeních a v japonských DOJO si BUJIN společně děkují "DOMO ARIGATO GOZAIMASHITA" současně s prováděním pozdravu OTAGAINIREI. Ve starých tradičních DOJO po praxi každý BUJIN samostatně zvlášť děkuje SENSEI slovy "DOMO ARIGATO GOZAIMASHITA". Je to součást tradice, která se v Japonsku velmi přísně dodržuje. V Japonsku je také samozřejmostí, že určitá REIGI se dodržuje i mimo DOJO. Míst a příležitostí je více, ale obecně platí, že nejdříve se studenti postarají o potřeby a pohodlí důležitého hosta spolu se svým učitelem, následně se studenti postarají sami o sebe a případně o studenty-hosty z jiných DOJO. Na opravdu veřejných místech není třeba případných hlubokých úklon stačí menší, ale je potřeba mít stále na paměti význam a důvody toho co dělám. Mějte zkrátka respekt a pokoru v srdci, tím rozhodně nic nezkazíte.

VYSVĚTLENÍ JAPONSKÝCH VÝRAZŮ

BUDO: (čti budó) doslova „bojová cesta“ - KARATEDO, JUDO, AIKIDO, KENDO, IAIDO, apod.

BUDOKA: (čti budóka) doslova „ten kdo praktikuje BUDO“, odvozeně KARATEKA, JUDOKA, AIKIDOKA, apod. Tedy nikoli karatista, judista, atd.

BUGEI: (čti bugej) doslova válečné umění nebo umění války

BUJIN: (čti budžin) stejný překlad jako BUDOKA

BUJUTSU: (čti budžuc) doslova "bojové umění" - JUJUTSU, NINJUTSU, KENJUTSU atd.

DOJO: (čti dódžó) doslova "místo cesty", místo praxe BUDO, nebo též ZEN.

GASSHO: (čti gasšó) doslova „dohromady, spolu“, sepjaté dlaně jako při modlení, dlaně jsou drženy výše než je úroveň srdce, lokty jsou zvednuty do jedné linie a vysunuty do stran. Konečky prostředníku jsou v úrovni očí.

GI: možno i KEIKOGI (čti kejkogi) - cvičební oděv, např. KARATEGI, JUDOGI - skládá se z kabátu GI, kalhot ZUBON nebo HAKAMA a pásu OBI. Nesprávným všeobecně oblíbeným omylem je KIMONO - jedná se o slavnostní oděv

HAKAMA: tradiční kalhotová sukně u některých BUDO nebo BUJUTSU

KANCHO: (čti kančo) ředitel DOJO, vlastník DOJO

KOHAI: (čti kóhaj) doslova „mladší kolega, žák“ avšak nikoli věkem, ale tím, že praktikuje BUDO kratší dobu, že je v BUDO méně zkušenější. Provádějí úklid DOJO, připravují a uklízí pomůcky ke cvičení. Jsou vděční SENPAI za jejich pomoc při zvládání praxe.

KIRITSU (čti kiric) „postavte se“ - na tento pokyn se všichni BUJIN zvednou ze SEIZA

MOKUSO: (čti moksó) doslova „zavřete oči“ nebo „meditace“ - BUJIN zavře oči, začne zhluboka dýchat do břicha tak, že výdech je nucený, dlouhý, nosem i ústy současně a po úplném výdechu dochází samovolně k nádechu nosem vlivem způsobeného podtlaku. Jazyk přitom spočívá lehce na horním patře za zuby a mysl se koncentruje na vlastní dýchání, zejména však na výdech. Tělo přitom relaxuje, uvolní se zejména ramena a kyčle a BUDOKA nevnímá nic z okolí.

OBI: pás ke gi

RITSUREI: (čti ricurei) BUJIN stojí vzpřímeně, nohy jsou u sebe tak, že paty jsou u sebe, špičky chodidel jsou vytočeny ven na šířku chodidla od sebe, ruce visí volně podél těla v připažení. Tělo je relaxované, dýchání pravidelné a hluboké jako při MOKUSO do břicha. Na tento povel BUJIN předkloní trup s rovnými zády do mírného předklonu (cca 30°- 45° od svislé osy). Je třeba mít na paměti, že dle východní tradice se hlouběji uklání žena muži, mladší staršímu, začátečník zkušenějšímu, žák učiteli. Ruce jsou stále připaženy, pohled se nesklání, směřuje stále vpřed, hlava je mírně skloněná. V této pozici BUJIN chvíli setrvá (po dobu jednoho nádechu a výdechu - cca na tři doby), poté se opět napřímí.

RYU: (čti rju) japonsky „škola“

SEIZA: „sedět vzpřímeně“, BUJIN zakročí levou nohou a poklekne na ni tak, že chodidlo levé nohy se o zem opírá bříšky prstů. Poté poklekne i druhá noha stejně jako levá. Pokud má BUJIN oblečenou HAKAMA, mírně se předkloní, pravá ruka rozhodí do stran vnitřní cípy nohavic a pokleká současně na obě kolena, přičemž levé koleno dokleká o okamžik dříve než pravé, chodidla se opírají o zem bříšky prstů. Poté se obě nohy opřou o zem nárty a tělo dosedne na paty, záda se napřímí včetně krku a hlavy, brada je zatažená, ramena, paže a ruce se uvolní, dlaně (ruce mohou být v pěst) spočívají na stehnech, prsty směřují směrem ke tříslům, lokty jsou uvolněné u těla. Kolena jsou na šířku dvou pěstí od sebe (ženy mají kolena u sebe). Říká se, že bychom měli mít pocit, že hlava podpírá nebe, ale možná je lepší ten pocit vyjádřit, jako že je hlava zavěšená na niti z nebe, v praxi se zadní strana krku dotýká límce.

SENPAI: (čti senpaj) „starší žák“, nikoli věkem, ale tím, že praktikuje BUDO déle než ostatní, nesouvisí to ani s výškou stupně, jak je v současnosti stále častěji vidět. Zpravidla má mistrovský stupeň 1.-4.DAN, je samozřejmě možné, aby SENPAI měl i žákovskou třídu KYU. Jeho hlavním úkolem je pomáhat SENSEI při vedení cvičení a pomáhat KOHAI, aby neměli problémy při cvičení. Společně s KOHAI se především stará o to, aby učitelé měli co nejvíce času na učení, aby KOHAI prováděli úklid DOJO, připravovali a uklízeli pomůcky ke cvičení. Nejstarší SENPAI dává pokyny k nástupu apod., SENPAI taktéž připravují a uklízí KAMIZA, pokud je to třeba.

SENSEI: (čti sensej) „učitel“ nebo „starší“. Jedná se zpravidla o starší osobu, přičemž nemusí být výrazně starší věkem, stačí, když praktikuje BUDO déle než ostatní, je v něm zručnější než ostatní a, což je asi nejdůležitější, zároveň vyučuje. Nejedná se o žádný oficiální titul nebo hodnost, jak je to mnohdy chápáno a občas i vyžadováno, je to spíše vyjádření vztahu mezi tím, kdo takto oslovuje a tím, kdo je takto oslovován. Nikdo, a to ani držitel nejvyšších mistrovských stupňů o sobě nemůže říci, že je SENSEI, to není možné.

ZAREI: (čti zarej) „pozdrav vsedě“ lze rozlišit SENSENIREI (čti sensenirej), SHINZENNIREI (čti šinzenirej) a OTAGAENIREI (čti ótagenirej). Všechny tyto tři pozdravy prováděné vkleče se nazývají souhrnným názvem ZAREI. Jedná se o pozici SEIZA, kdy v HAKKORYU JUJUTSU na uvedené povely BUJIN se opře oběma pěstmi vedle kolen a ukloní se trupem vpřed. V této pozici BUJIN setrvá po dobu jednoho nádechu a výdechu (cca na tři doby), poté opět natáhne lokty a trup se poněkud napřímí. Potom BUJIN opět přemístí ruce ze země na stehna. Tím je celý pozdrav ukončen.

ZORI: přezůvky (pantofle) z rýžové slámy nebo umělých napodobenin a gumy.

SHINZENNIREI: (čti šizenirej) „pozdrav shinze“, provádí se pouze pokud je na čestném místě v DOJO, které se nazývá SHINZA, ve výklenku TOKONOMA, umístěna KAMIZA (sídlo bohů) skládající se z KAMIDANA (polička bohů) a svitku KAKEJIKU (čti kakedžiku), či jiný pro BUJIN významný symbol - svitek s kaligrafií, státní vlajka, fotografie již zemřelého zakladatele RYU apod. Provádí se tak, že se BUDOKA ukloní dvakrát způsobem popsaným v ZAREI nebo RITSUREI (to podle toho, zda provádí SHINZENNIREI vstoje nebo vsedě) a poté co se napřímí několikrát nataženými dlaněmi přejede po sobě navzájem v pozici GASSHO a dvakrát tleskne, poté po dobu jednoho nádechu a výdechu (cca na tři doby) setrvá se zavřenýma očima v pozici GASSHO a poté se opět jedenkrát ukloní. Tento způsob je obvyklý v svatyních SHINTO JINJA (čti šintó džindža) a je zcela identický. V JAPONSKU JSOU UVEDENÉ POZDRAVY ZCELA PŘIROZENÁ VEC, NENÍ TO CHÁPÁNO JAKO TECHNIKA, DRIL, NEBO VYNUCENÁ ÚCTA, ALE VYCHÁZEJÍ Z TRADIČNÍ JAPONSKÉ ZDVOŘILOSTI.

TABI: speciální látkové japonské ponožky s odděleným palcem. Bývají v bílé modré a černé barvě. Jediné ponožky v nichž je povoleno praktikovat některé druhy BUDO na TATAMI

TATAMI: žíněnka, na níž se praktikují BUDO a BUJUTSU beze zbraně, tradiční je vyrobena z rýžové slámy, sportovní TATAMI bývá zpravidla z gumy a koženky. Po TATAMI je nutno se pohybovat naboso (žádné boty ani ponožky! - jen TABI). V historii BUDO se praktikovalo většinou venku na písku nebo v DOJO na prkenné podlaze.

Buďme vděční.

S použitím zahraničních materiálů, japonsko-českého slovníku a vlastní neocenitelné, mnohdy velmi bolestivé zkušenosti zpracoval:
RNDr. Zdeněk Minařík
3.DAN HAKKORYU JUJUTSU, 2.DAN JU-JITSU WJJKO
OTOKODATE DOJO

 

S úctou a se svou japonskou pečlivostí upravila Rina Zondlaková Sakanishi.